Esej

Petra Juhászová

Stretnutie v Opave

Prvý deň, v pondelok, keď sme sa ráno všetci naraňajkovali a zišli v aule, tak sme premýšľali čo budeme celý deň robiť. Najprv nás prišiel privítať pán riaditeľ a potom sa predstavili naši sprievodcovia. Tí nás previedli po škole, poukazovali triedy a ostatné miestnosti. Ukázali nám aj najstaršiu triedu, ktorú majú na škole ale aj tie najnovšie triedy. Potom sme všetci zišli pri autobuse. Pokiaľ prišli učitelia, všetci sme si posadali v autobuse. Počas cesty sme sa aspoň trocha pozoznamovali s Čechmi a Poliakmi. Myslím si, že všetci sa už tešili, keď autobus zastavil a mohli sme vystúpiť. Vystúpili sme v Slavkove, kde sa nachádza dendrologická náučná cesta Hvozdnica. Čakala nás tam 10 kilometrov dlhá trasa plná zaujímavostí.

Mali sme asi 18 zastávok, ale pri každej zastávke sme sa dozvedeli mnoho nových poznatkov. Našťastie počasie sa nám vydarilo. V tráve okolo stromov sa objavovali kvety púpavy, podbeľa, sedmokrások a veterníc. Českí kamaráti nám spestrili exkurziu takým nápadom, že sme sa museli prebrodiť potok a keď sme prešli na druhú stranu, tak sme našli pár bezstavovcov pod kameňmi v tom potoku, tým sme vlastne zistili, že potok je dostatočne čistý nato, aby tam mohli žiť živočíchy. Nakoniec nám prichystali pár otázok, na ktoré sme museli odpovedať v skupinkách. Večer v aule nás čakala prezentácia Čechov a Poliakov o ich tradičných jedlách. Najprv nám predstavili svoje jedlo Poliaci, ktoré sa volalo Bigos. Ďalej predstavili svoje jedlo Slováci. Oni mali hlavne jedlá zo zemiakov a k tomu kapusta. A ako poslední predstavili svoje jedlá hostitelia, teda Česi. Predstavili hlavne svoje cukrovinky ako sú hašlerky, fidorky, lázeňské oplátky a štramberské uši.

Druhý deň, v utorok, nás čakala návšteva najstaršej budovy Slezského múzea. Pani, ktorá nás previedla celým múzeom bola veľmi milá, porozprávala nám históriu, kedy vznikla budova a povedala aj to, že počas 2. Svetovej vojny sa na Opavu zhodili bomby a všetko sa zničilo, ale hlavne to, že to trvalo 10 rokov ako sa znova obnovilo. V múzeu sa nachádzali aj zbierky cicavcov, potreby pre ľudí, ako sú misky, nádoby atď... ale aj kroje a hlavne opavský, ktorý sa skladá z červenej sukne, bielej zásterky a červenou výšivkou na čiapočke a šatke. Ďalej sme sa dozvedeli o Karolovi IV., ktorý mal 4 manželky.
Po histórií múzea sme sa išli pozrieť do parku, ktorý sa nachádzal pri múzeu. Bolo tam veľa zaujímavých stromov, o ktorých sme ani nevedeli. Po zaujímavých výkladoch o stromoch sme sa vybrali do školy. Potom, keď sme sa naobedovali, tak sme ešte išli pozrieť malú zoo takmer v centre mesta. V tej minizoo sa nachádzali živočíchy takmer zo všetkých kútov sveta. Napríklad boli tam pavúky, hady, vtáky, ryby, papagáje, ale aj morské prasiatka s myšami a potkanmi. A keď sme si dobre poobzerali zvieratká, pán sprievodca nám premietol film, ktorý sme pozerali asi pol hodinu. Aj keď tieto dva dni boli vyčerpávajúce, ešte večer sme písali prezentácie čo sme za tie dva dni prežili, bolo to úžasné ako sme si utvorili skupinky a pozapisovali sme si poznámky pri náučnom výklade. Tieto skupinky tvorili traja Česi, traja Poliaci a traja Slováci. Najviac sa mi páčila komunikácia medzi Poliakmi, Čechmi a Slovákmi.

Setkáni v Česku

Když se konečně všichni shromáždili v aule naší školy a usadili se na židle, mohl začít první den česko-polsko-slovenské akce Comenius.

Nejdříve proběhla prohlídka školy. Dav padesáti lidí se hrnul chodbami, občas někoho vyrušil při vyučování ale naštěstí nikdo nezabloudil a tak jsme se ve zdraví sešli u sbírky kamenů ve školním parku, kde už čekal geolog, pan Hanáček, aby zahájil svůj výklad. Na zem si rozložil mapu, hrdě poklekl a vyprávěl o geologických procesech, které probíhaly miliony let a během kterých vznikly křemeny, valouny a podobné kameny, na kterých většina z nás seděla. Také se zmínil o zalednění, které zde bylo před 200 tisíci lety. Ale když jsem se s ním mačkala v autobuse na sedačce, udělal mi soukromou přednášku o bunkrech a opevněních, za což mu touto cestou děkuji. Myslím že pro všechny bylo úlevou, když autobus zastavil ve Slavkově a my se vydali na dendrologickou naučnou stezku Hvozdnice. Na první z osmnácti tabulí stálo, že trasa bude dlouhá deset kilometrů. Nevím jak ostatním, ale mně při tom pomyšlení zabolely nohy. Naštěstí bylo počasí pěkné, sluníčko svítilo a my se cestou kochali krásami jarní přírody, kdy všechno rozkvétá, ptáci začínají zpívat a komáři štípat. Při každé zastávce nám byl podán odborný biologický výklad. Dozvěděli jsme se například, že květina dýmnivka rozkvétá jako první, což vyvrátilo naše mylné předpoklady o petrklíčích. V zelené trávě svítily květy pampelišek, sedmikrásek, podbělu, sasanek a kostivalů. Donutili jsme polské a slovenské student předbrodit řeku a než se dostali na druhou stranu, podařilo se nasbírat pár pytlů odpadků. Nakonec nás čekala poznávačka okolo hřiště, kde jsme byli rozděleni na tříčlenná družstva.Večer v aule proběhla ochutnávka českých tradičních jídel a myslím že s uplynulým dnem byli všichni spokojeni.

Druhý den byla naplánována prohlídka nejstaršího muzea v ČR, které vzniklo v roce 1814 a během druhé světové války bylo zdemolováno do základů a o deset let později opraveno. V tomto období začaly vznikat biologické sbírky. Po přednášce o geologické historii České republiky nás čekala prohlídka biologických sbírek a historických exponátů, z nichž některé již vyhynulí (např. Amonii) byli velmi zajímaví. Z muzea jsme se vydali dendrologickou stezkou Opavy, obsahující osmnáct stromů, které jsou právě v rozkvětu. Další krásné stromy jsou i mimo stezku, třeba břízy, javory, borovice a jabloně. U každého stromu pan průvodce podal odborný výklad. Nejvíce všechny zaujal nejstarší javor v Opavě - javor klen. Na konci stezky byla připraven výstup na Hlásku (magistrát města Opavy). Na jejích vrcholu byl úchvatný rozhled po celém městě i jeho okolí. Po obědě jsme se sešli u Střediska volného čase, kde se nachází stanice mladých přírodovědců, kteří zde chovají mnoho savců (potkany, činčily, morčata, křečky), ptáků a plazů, z nichž nás nejvíce zaujala obrovská krajta, která byla ochotně zapůjčena. Osobně jsem si nejvíce zamilovala albína - krajtu tmavou a velikého chlupatého sklípkana. Ve vedlejší místnosti bydlí v obrovských akváriích rybičky. Po shlédnutí filmu o Weissonově splavu a jeho okolí byl dvouhodinový rozchod. Potom jsme se sešli na internátě a začali tvořit prezentace.

Ve středu nás čekal výstup na zříceninu hradu Vikštejna, kde čekal pan průvodce a pan ředitel. Po krátkém výkladu o údolí řeky Moravice, kde se hrad nachází, se celá skupina vydala lesem na krátkou procházku a před námi se rozprostřel úžasný pohled na trosky kdysi slavného, ale často dobývaného Vikštejna. Celá skupina se okamžitě vytratila do prostorného tmavého sklepení, ve kterém byla zima, vlhko a hlavně tma, což dalo podnět naší fantazii. Přenesli jsme se do dob dávných bojů, poprav a hostin šlechty, což pan ředitel podpořil četbou pověsti o bílé paní, která už se dnes bohužel nezjevuje. Když si všichni prohlédli zříceninu a okolí, následoval návrat k autobusu a cesta do blízkých Žimrovic, kde se vyrábí papír. Bylo nám umožněno vstoupit na soukromý pozemek místních papíren a prohlédli jsme si náhon. V místní základní škole už čekal pan ředitel. Provedl nás po škole, pohovořil o její historii a také o vzniku krásné školní ekologické zahrady, kde si třicet žáčků školy pěstuje mrkev a ředkvičky. Mnoho členů výpravy již bylo unaveno a tak jsme uvítali krátký rozchod před zámkem V Hradci nad Moravicí. Většina šla na zmrzlinu a ostatní odpočívali ve stínu na lavičkách. Po příjezdu pana Rychtára následovala prohlídka hradeckého parku, který má rozlohu 120 Ha. Počasí bylo dnes obzvláště štědré na sluníčko a tak krása parku ještě více vynikla. Nádherně zelené plochy trávy obklopovaly staré stromy, které podtrhávaly atmosféru zámku. Cesta vedla do mírného kopce. Polští účastníci bohužel nezvládli zrádný svah a tak ej musel chytat jejich učitel. Ke zranění naštěstí nedošlo. Asi po hodince jsme došli k vyhlídce, z které bylo krásně vidět na okolí a kterou dokonce v roce 1912 navštívil král Vilém. Cestu zpátky jsme zvládli v rekordním čase a velmi unaveni se vrátili do školy. Večer se opět pracovalo na prezentacích. Ze středy na čtvrtek celou noc pršelo, a tak se ráno nevstávalo dvakrát nejlépe. V autobuse i přesto panovala dobrá nálada. Pan řidič nabral směr Arboretum v Novém dvoře, kde se nachází obrovský park s dřevinami a na jeho ploše stojí skleníky, ve kterých jsou uschovány teplomilné rostliny. Prošli jsme si celý ,, starý park", pan průvodce nám povykládal o zajímavých stromech a rostlinách. Také vysvětlil, že do budoucna plánují vytvoření různých částí parku, kam dnes ale nevyrazíme, protože tam jsou mladé stromy a tak se možná setkáme za sedmdesát let. Vzal nás i na místní výstavu a do skleníků, kde jsme obdivovali nádherné a veliké kaktusy. Ani po obědě se počasí neumoudřilo, což trochu pokazilo prohlídku raduňského parku a oranžérie, jelikož cesty byly rozbahněné. Ale i přesto jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí jak o překrásné oranžérii, tak o samotném zámku.

Ve čtvrtek večer všichni dokončovali své prezentace a potom si užívali na diskotéce v aule školy.